Nejdříve trocha slova na úvod:

Je dobré si nejdříve rozmyslet, co by pes měl umět za povely a v jaké kvalitě. Je mnoho cviků, které jsou sice efektní pro oko, ale v praxi je psovod neuplatní. Na druhé straně jsou cviky, bez kterých se nelze obejít, pokud chceme mít alespoň trochu dojmu, že pes poslouchá nás a ne my jeho! Jako příklad nepostradatelného cviku je přivolání psa. Jakmile psa uvolníme z vodítka a už jej nedostaneme k sobě, tak tím pádem nemáme ani s kým cvičit poslušnost a můžeme se věnovat jiné činnosti. Naopak nemá cenu sebe a psa trápit na stopách, když stejně prožije svůj život na gauči. Pak je ještě spousta cviků, které  jsou jednak užitečné, tak i nezasvěcený divák ocení, že přeci jenom ten pes něco umí. Příkladem toho je obrana, kdy pes zadrží pachatele (nebo jej minimálně alespoň blokuje) do příchodu psovoda a pak na rozkaz svoji kořist pustí a hlídá. Což v praktickém životě není zas tak častý jev, ale i pocit, že při noční procházce se k vám  nepřiblíží bez vašeho a psího vědomí cizí osoba, má jistou dávku užitečnosti. Dalším cvikem, který je hojně užíván je aport, kdy líný majitel  může takto levně získat svého osobního sluhu.

Takže, každý cvik má svůj účel a způsob, jak tohoto cíle dosáhnout. Většinou je třeba psa přelstít a tak jej donutit, aby splnil to, co jsme po něm chtěli. Toho se dá docílit různými způsoby, ale především je nutno dodržet zásadu, že pes cvik pro nás dělá s chutí, rád a kdykoliv. Psa sice lze donutit i násilím, ale musí to být přiměřené povaze psa a účelu cviku. Pes, který pracuje z donucení a za trest, tak na něho není 100% spolehnutí, že někdy nevyužije příležitosti a cvik neošvindluje. Pes totiž pořád zkouší, zda je nutné dělat věci se stejným nasazením. A pokud vlastní nedůsledností mu tuto možnost poskytneme, tak je to počátek našich problémů v budoucnu.

Pes je v podstatě stále lovcem a vše co se hýbe je pro něho potenciální kořist. V přírodě vše okouká od svých starších druhů a pokud bude nešikovný, tak zhyne hladem. Proto i při výcviku tyto možnosti je nutno využít. Pak jde o metodu chuťově dráždivou - na pamlsek, nebo napodobovací - následuje jiného psa, nebo na aport - loví míček. Je dobré mít i některé představy o anatomii psa, abychom věděli čeho je vlastně pes schopen a jakým způsobem pracuje jeho nervová soustava tzv. reflexní oblouk (nejdříve je povel, posunek pak dlouho nic a třeba to pes vykoná, následuje pochvala a odměna). Pes vždy musí cvik vykonat a jeho opakováním si vtiskává do paměti co má udělat. Nesmí být cvičen dlouho (stačí 4-5 opakování správně vykonaných!) a ukončeno vždy při správném provedení! Za dobrou práci je třeba odměny (pamlsek, pohlazení, pochvala), za špatně pak přiměřený trest (škubnutí vodítkem, slovně) nikdy trestat rukou, vodítkem. Zásadně se postupuje od jednoduchého ke složitějšímu, neboť i člověk nejdříve chodí do školky a maturitu skládá až v pozdějším věku. Každý pes je individualitou a tak se k tomu musí přistupovat. Některý skončí jen u základních cviků, jiný bude skládat zkoušky a závodit.